Protože už prostě není čas

Je čas, udělám to zítra, pozítří, popozítří. Zavolám přátelům, rodičům. Řeknu někomu, že ho mám rád. Vstanu brzo abych viděl východ slunce. Konečně změním práci, která mě štve. Je toho hodně, co odkládáme na někdy příště.
V Lucerně bude Pecková, kabaretní revue Mackie Messer. "Hmm, to já bych radši šla radši na Alexandrovce, po tom už dlouho toužím" povzdechla si má sestra, která vlastně není moje sestra, ale čas mi ji milosrdně přinesl do života. "A v čem je problém? Kupte si vstupenky a jděte" radím moudře. "Ále, není čas a lidi" mávla odevzdaně rukou.

Nemám televizi. Ne, že bych byla taková intelektuálka, zavrhující mainstream. Jen jsem v důsledku jistých rozhodnutí v osobním životě o řadu výdobytků moderního života přišla. Tento příspěvek píšu na noťasu, který má lepší časy za sebou a připojení k internetu sdílím se sousedem, kterému jako kompenzaci myji schody.S jemnou ironií říkám, že kdyby na Českou republiku spadl asteroid, tak budu asi poslední, kdo se to dozví. Jisté výhody to ale má, protože mírně vystydlé zprávy ztrácejí na síle.

Včera mi sestra s vážnou tváří sdělila : "Tak už ty Alexandrovce neuvidím.Spadlo s nimi letadlo".

"To je zase nějakej tvůj fór, viď" začala jsem se nepatřičně smát. "No fakt, nekecám" pronesla a dál se tvářila vážně. "Jo to určitě a všichni jsou mrtví, tak tohle ti tak budu věřit. Tak mi to ukaž!" donutila jsem ji zapnout počítač.

O minutu později jsem nevěřícně zírala na monitor. Na zlomek vteřiny jsem ji dále podezřívala z černého humoru, než jsem si uvědomila, že je to blbost. Je umělkyně, nikoliv počítačový machr a tohle by prostě nedala.

Dnes dopoledne mi přišla sms. Od dcery, kterou z černého humoru nemohu podezírat ani náhodou. "Ty jo, umřel George Michael ,53/infarkt." Obě máme rády muziku, takže jsme si vyměnily několik sms s výčtem těch, kteří letos odešli založit novou kapelu tam nahoře a byly tak nějak smutné.

Kamarádčin přítel před vánoci letěl k protinožcům, aby naposledy viděl svou sestru. Umírá na rakovinu slinivky, nového roku se nedožije. Vrátil se domů s rozhodnutím, že prodá firmu a po letech tvrdé práce, bude konečně žít. Protože už prostě není čas.

Ne každý z nás může udělat takové rozhodnutí, protože na něj prostě nemáme finance. Můžeme ale udělat jiná, drobná rozhodnutí. Třeba vstát brzo a podívat se na východ slunce. Zavolat těm, které máme rádi.

Protože už prostě není čas.

Zdroj: http://martinaduskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576334

Přibalte mi tam i slevový kupon na rakev

Součástí domácí lékárničky už nemusí být, naštěstí, mast z ropušího slizu nebo popel z dobře odleželé mumie. Dnešní dryáky jsou sofistikovanější.
„K tomu příbalovýmu letáku by snad měli rovnou přibalit i slevovej kupon na rakev. Že mě prej bude léčit. Pche! Ten můj doktor mě chce tutově oddělat!“ prohlásila rozhořčeně moje sestra.

„Hele poslouchej, to stojí za to“ popadla příbalový leták svého nového léku a začala číst

Zvýšená chuť k jídlu, poruchy pozornosti, nemotornost, zhoršení paměti, ztráta paměti, zmatenost, dezorientace, třes, obtíže při mluvení, pocity brnění, pocit necitlivosti, letargie, únava, nespavost, zvláštní pocity, rozmazané vidění, dvojité vidění, závratě, potíže s rovnováhou, pády, ztráta zájmu o sex, obtíže s erekcí, opožděná ejakulace ,...atd.

„Což o to, ty obtíže s erekcí a opožděná ejakulace mě nechávají chladnou, ale co ten zbytek?“ lkala nad přívalem hrozeb. „Představ si, že Pan Božskej bude mít erekci a já na něj budu dezorientovaně čumět a místo jednoho budu vidět dva! A kdyby jenom čumět. Budu trpět ztrátou paměti! Vůbec nebudu vědět, kdo to je! Já dokonce ani nebudu vědět, co s těma dvěma mám dělat!"

"Místo abych se na ně vrhla, nebo oni na mě, tak se vrhnu na ledničku. Teda pokud vůbec trefím do kuchyně. Tam sežeru na co přijdu a potom se z toho pobleju. Nakonec dostanu závrať, futra mi budou malý, upadnu a usnu. A jako bonus se ve spánku počúrám."

Zatím se málem smíchy počúrala jen jedna z nás a moje sestra to nebyla. Ta se dostávala do varu a pokračovala ve čtení.

"Sucho v ústech, zácpa, zvracení, plynatost, průjem, nevolnosti, otok břicha, otok celého těla včetně končetin, otoky kloubů, pocit opilosti, přibývání na váze, zvýšená tvorba slin, pocení, svalové záškuby, pomočování, panické ataky, apatie..."

"A co teprve v práci? Pokud tam vůbec trefím, budu se motat po place jako opilá, hostovi místo řízku přinesu na talíři hadr na nádobí, zpocená budu jako prase a slintat jako Pavlovovi psi." A potom, prášky neprášky, mě šéf na hodinu vyrazí, nastínila svou profesní budoucnost.

„1 z 10! Chápeš to? 1 z 10 může mít některý z těch příznaků! Ti teda dokážou člověka povzbudit. Ty prášky snad berou oni, to jinak není možný“ konstatovala roztrpčeně.

"Víš co? To spíš slepice začne snášet diamanty, než bych to užívala. Přece nejsem blázen, kašlu jim na to. A ty svoje křeče v nohách? Tak ty si nechám dál."

Zdroj: http://martinaduskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584702